Švédsko - Sörmlandsleden

3. října 2008

Spím u Ježa v Brně. Vlak má odjezd až v devět ráno. Já se těším, že se vyspím. Ježo plánuje vstávat už v sedm, aby se stihl v klidu nasnídat.

Probouzím se. Abych udělala Ježovi radost, vstávám chvíli po sedmé. Ježo pobíhá po bytě už od šesti. Asi jsem včera mylně nabyla dojmu, že jsme sbaleni. Ježo ještě pár minut před odchodem mění různě obsah batohu.

Ve vlaku do Přerova spím. Také se snažím telefonicky rozloučit se svou maminkou. Maminka ale ač je mobilní krabičkou vybavena, tak ji zásadně s sebou nikam nebere. Obvolávám tedy širé příbuzenstvo, bych zjistila, u koho maminka tráví volné chvíle. Zastihuji ji u babičky. V Přerově máme sraz s Ježovou bývalou láskou. Ta se nám chlubí s aktivním dvouletým klučíkem a vypouleným bříškem od dalšího tvořícího se synátora. Je vidět, že mateřství vytrénovalo její smysly na maximum, takže stíhá současně povídat s námi, rozpoznávat přijíždějící i odjíždějící vlaky a ještě nahánět dvouleťáka po nádraží, chráníce ho tak před úrazem.

Z Přerova jedeme do Polských Katowic. Ve vlaku opět spím. Katowice jsou nic moc město, ale dáváme zde dobrý oběd a plánujeme na zpáteční cestě navštívit nedalekou Osvětim. Přichází mi sms od Kvítka, od Holoubka a spousta sms od operátora. Jedeme busem na letiště a Ježík je velmi znepokojen zdejší dopravní zácpou. Ač máme hodinovou rezervu, obává se, že by nám mohlo letadlo uletět. Za jeden zlotý na letišti vstupujeme na vyhlídkovou terasu a vyhlížíme letadla. Jak naschvál zrovna nic nelítá. Dáváme si horkou čokoládu a marlenku a už hlásí náš let. Vtipní celníci se chlubí, že umí pár vět česky a zkoušejí nás z polštiny. Přinutí nás zout boty a pouští nás dál. U brány drze předbíháme celou frontu, zdá se, že letadlo bude plné.

Cesta letadlem je poněkud turbulentní. Těsně nám unikl západ slunce. V letadle opět spím. Letiště Stokholm Skavsta. Vyčkáme na zavazadlo a jdeme na bus. Jízdní řád je sice jiný než Ježo čekal, ale busu se přesto dočkáme. Ježo byl tak úžasný, že přes internet zamluvil noc v hostelu. Vybaven mapou odhaduje, kde vystoupit. Minul se naštěstí jen o jednu zastávku. Noční vlakové nádraží v obci Nykoping Ježíka natolik fascinovalo, že kousek před cílem zastavuje, vytahuje z batohu fotoaparát, stativ, a dělá umělecké záběry. Hostel je naštěstí hned naproti. Celý je vybaven v Ikea stylu. Cimru máme jen pro sebe.

vlakové nádraží v Nykopingu
náš hostel

4. října 2008

Přestože hostel musíme opustit až v deset a autobus do přírody má odjezd až ve dvanáct, Ježo se mne snaží dostat z pelechu už o půl sedmé. Stávkuju, ale není mi to nic platné. Přemýšlím alespoň nad sprchou, zdá se však, že nejsme vybaveni ručníkem. Chvíli před devátou už přešlapujeme na recepci. Nikde nikdo. Chvíli před desátou telefonujeme majitelům, že bychom rádi zaplatili. Teoreticky by stačilo sice nechat peníze v obálce, leč máme jen samé velké bankovky.

Udivuje mne bezmezná důvěra místních. Vlastně Ježa nikdy neviděli, jen si s ním vyměnili mail a sdělili mu kód od přístupových dveří, kód od trezoru v němž najde klíč od pokoje a věří, že budeme tak poctiví, že jim v obálce necháme penízky. Kdybychom měli přesný obnos, tak bychom se s majiteli vlastně ani nepotkali. Kdybychom chtěli odejít bez zaplacení, nebo kdybychom byli třeba zloději, měli bychom to hodně snadné.

Zatímco Ježo platí a bere mapy města, já jdu fotit nádraží v ranním slunci. Město Nykoping je pěkné, čisté a bezbariérové. Lidové zde hojně jezdí na kolech, ale ne na takových jako u nás, na horáku nebo silničce, ale na takových opravdu městských s blatníky, stojánkem, košíčkem vepředu, nosičem vzadu. Důchodci místo berliček mají kolečková vozítka s košíčkem a sedátkem. Ve městě je volně přístupný a bezplatný nafukovací přístroj se třemi programy, nafukování invalidního vozíku, nafukování kočárku, nafukování bicyklu. Řidičové dávají chodcům přednost i bez přechodu pro chodce a to ještě dříve, než se chodcové vůbec rozhodnou přecházet vozovku. V zálivu jsou na lodičkách rybáři a loví ryby. Ryb je tolik, že i ze břehu vidíme, jak se ve vodě mrskají. Oběd dáváme u Donalda. Ten je velmi oblíben zejména dětmi. Je plný a jsou zde dlouhé fronty.

Je na čase vyrazit do přírody. Řidič autobusu sice tvrdí, že neumí anglicky, ale pár slov ze sebe přecejen vypraví a v kombinaci s pohledem do mapy to stačí. Když je na čase vystoupit, tak nás upozorňuje a na rozloučenou nám i mává. Zdejší typické červené dřevěné domky mi zpočátku připomínají spíš stodolu. Později, když jsou všude, tak mi přijdou až kýčovité. Před každou dřevěnicí stojí dvě auta a před některými i loď. Inovací je tatáž stavba ve žluté barvě.

Příroda super. První jdeme po značce "oranžová čára s modrým puntíkem uprostřed", pak z puntíku scházíme a jdeme jenom po čáře. Označen je pomalu každý třetí strom a v zatáčkách jsou pro jistotu i šipky. Rozbahněná místa jsou vyspravena dřevěnými lávkami, někdy i zábradlíčkem. Obcházíme jezera, přicházíme k přístřešku. Přístřešek je poměrně vybaven. U něj je kadibudka, ohniště s grilem, lavice se stolem, rybářský prut, sekyra, dřevo a noviny na rozdělání ohně, svíčky, sirky, šňůra na prádlo nebo oběšení. Nocujeme pár kroků od jezera, jen do něj potmě spadnout. Snažím se dělat umělecká fota se stativkem, leč výsledkem jsem zklamaná.

Na noc se oblékám do všeho teplého. Problémem se zdají býti pouze palečky u nožiček. Oheň rozděláváme tím způsobem, že zálesák by se smál, až by se za břicho popadal. Nejprve nad plamínkem plynového vařiče nahříváme jednotlivá dřívka, pak teprve na několikátý pokus rozděláváme oheň. Večeři nám nepatrně znepříjemňuje zjištění, že máme plesnivý chléb a opomenuli jsme vzít lžičky. Chléb drobíme rybičkám, mravenečkům a pálíme v plameni. Lžičky vyrábím rozstříháním jedné petlahve.

procházíme se městem
kolem řeky
na druhém břehu je zřejmě přístav
podzim ve Švédsku je velice barevný
typický dřevěný červený domek
naše první Švédské jezero
cesta mezi suchými kapradinami
cesta lesem
cesta loukou
pauza u pokrouceného stromu
tak dlouhá pauza, že je čas i na focení listů v trávě
i mech mají barevnější
turisticky značená zatáčka
turisticky značené odpočivadlo
tohle se mi podařilo vyfotit z ruky, na čež jsem řádně pyšná
turistický přístřešek
hrátky se stativem a jezero, u kterého jsme spali
opět hrátky se stativem a erární svíčky

5. října 2008

V noci se několikráte budím, oblékám se a vyslékám. V teplé fleesové mikině o mnoho velikostí větší je mi horko, bez ní zima. Prsty u nohou zahřívám čas od času třením. Ježo v pravidelných intervalech vstává a rozfoukává oheň, který mu mezitím, co stihl usnout, zhasne. Jelikož se s jeho kroky vždy rozvibruje celý přístřešek, přikládám v duchu s ním. I přes to všechno se dá říci, že jsem se vcelku vyspala. V noci je jasno a Ježík tedy zkouší i fotografovat hvězdnou oblohu. Ráno však na nebi znenadání mraky a z nich dokonce prší! Déšť způsobuje, že nevstáváme, dlouho se válíme a zvažujeme, co dál. Nevypadá to, že by déšť chtěl brzy ustat. Rozhodnu to až já. Když už jsem nucena opustit na okamžik přístřešek, shledávám, že se nejedná o žádný závratný liják a v pohodě se to dá přežít. Rozhoduji tedy neohroženě pro cestu k dalšímu vytyčenému cíli.

Vycházíme až kolem jedenácté hodiny a přesně v ten okamžik přestává pršet úplně. Prohlašuji něco o mém vyhlášeném štěstí na počasí. Za chvíli však zase pršet začíná a celý den se to tak nějak střídá. Chvíli prší více, chvíli méně a chvíli vůbec. Les je plný hub, rozhoduji se tedy jimi zpestřit večeři. Cesta místy pěkně klouže. Ježův malý batůžek mám zabalen ve své obří pláštěnce od karrimora. Zatímco Ježova pláštěnka promokla, moje vyděržala celý den. Tento výlet je totiž naprosto úžasný v tom, že se v letadle snažíme ušetřit za zavazadla a táhneme tedy jen jeden veliký batoh. Zatímco Ježo se tedy na hřbetě vláčí s obrovskou almarou, já si vyšlapuji jen s příručním zavazadlem, tedy malinkým městským batůžkem. Ježík dnes ani svou černou obskurní skříňku nevytahuje a focení nechává zcela na mě. Má aparát nový a nechce ho vystavovat zákeřným dešťovým kapkám.

Kousek před dnešním cílem je dokonce pramen. Pramen je ozdoben pumpou, takže se s vodou snadněji manipuluje. Úspěch je i to, že po uložení vody do našich petlahví, jeví se voda dokonce průzračná. Voda již jsme pili až do teď měla lehce hnědočervený odstín. Svedli jsme to na vitamíny a minerály a užívali ji převařenou. Dnešní přístřešek je pár kroků odtud, opět u překrásného jezera. Trochu zklamání přichází po zjištění, že je nižší a nedá se v něm postavit. Nejednou si hlavinky natlučeme a stejně to nepřestáváme zkoušet. Ježo je též zklamám skutečností, že zde není sekyrka na dříví. V tomhle dešti se ale obávám, že by mu stejně byla k ničemu. Já jdu do lesa na houby a pod střechu se nám zatím stěhuje banda místních ogumákovaných turistů. Naštěstí jen posvačí a jdou dál. K večeři vaříme sýrovou omáčku zpestřenou houbami. Tedy v našem podání spíš houby zpestřené omáčkou. Opět přestává pršet a dokonce se pomalu dělá jasno. Začínáme se bát, že v noci bude pořádná kosa. Naštěstí tomu tak není a docela krásně se vyspinkám. Je teda pravda, že teplou mega fleesku nesvlékám a mám dvojitou dávku teplých ponožek, tedy čtyři kusy na každé nožce.

prší a mokré šutry řádně kloužou
mokrý les je snad ještě barevnější
potkávám spoustu hub - jedlých
zárodek javoru
kolem jezer bývají volně k dispozici prostory ke grilování, by rybáři mohli sobě zrovna chutnou krmi připraviti
cesta lesem a značka na stromě
rozbahněná místa jsou vyspravena dřevěnými lávkami, místy i se zábradlím
opět trocha kluzkých šutrů
jak vidíte, žádné kopce na obzoru
my u ukazatele značky
označený stůl na cestě
červenohnědá voda voda plná vitamínů a minerálů
voda přeskakující kamínky
voda ozdobená pumpou

6. října 2008

Je krásné ráno, nad jezerem Nävsjön svítí slunko, lehký vetřík čechrá vlnky. Co víc si přát? Snad jen nemuset vstávat. Ale dnes večer musíme odletět zpátky do vlasti, to znamená dojít k moři a do vesnice Nävekvarn, odkud by měl jet autobus do Nyköpingu. Takže nezbývá než začít balit. Krásný den ale alespoň zneužijeme k tomu, že jezero Nävsjön obejdeme tou delší stranou. A tak se proplétáme vřesem, dojdeme na vyhlídku nad jezerem, potom přecházíme po lávkách močál. Cestou potkáme několik rybářů a taky skupinku, co spravuje lavečky, stolky a lávky kolem jezera. Nävsjön je evidentně docela populární i v pondělí ráno. Po obejití skoro celého jezera objevujeme i malý srub se dvěma lůžky a malými kamny, aby i v zimě bylo kde přespat.

Následuje ta méně zábavná část dne - musíme ujít asi 10 km až k moři, během kterých nás čeká "jen" les a les. První půlku jdeme po stezce, potom to ale v zájmu urychlení jdeme po lesňačce a kousek i po asfaltce. Potom se znovu zanoříme do lesa, kupodivu jdeme do kopce, na kterém nás ale už čeká pohled na Baltské moře. Fotíme ostošest, děláme i spoustu pokusů se stativem. Snažím se neustále najít nejlepší záběr, až ztrácíme (a potom zase nalézáme) gumovou podložku pod stativ. Když už je focení opravdu dost, tak jdeme do vesnice Nävekvarn, kde se obdivujeme mostku na ostrov. Vyblbnu se na houpačkách u moře, zatímco Ježo zrovinka řeší svou budoucnost ohledně vzdělání a zaměstnání, prostě otázky bytí a nebytí.

Když už seznáme, že čas pokročil, tak se snažíme najít autobusovou zastávku. Jenže ejhle, ono to není tak snadné, i s mapou a GPSkou projdeme celou vesnici, až zakotvíme naproti samoobsluze, ke které nakonec i přijede vytoužený autobus. Nastupujeme spolu s místními školáky, objíždíme ještě deset dalších vesnic a krátce po čtvrté jsme v Nyköpingu. Plán je jasný: najít něco k jídlu. Nakonec padá volba na nějaké arabské občerstvení, kde dáváme něco na způsob gyrosu a nějakou kolu, kterou si ovšem musíme sami natočit. Překvapuje nás, že zde skoro nejsou normální hospůdky, restaurace, prostě místa kam zajít na normální oběd, meníčko... prostě když už tak jen něco na způsob rychlého občerstvení. Potom ještě jdeme do města, by Ježo zakoupil pohledy a mapy na památku, nakonec ale skoro nic nekoupí, což ho trápí.

Pomalu míříme na letiště, v letištní restauraci si dáme čaj. V bezcelním obchůdku se postarám o zbylé švédské koruny a kupuju si nezapomenutelnou kšiltovku s losem. A potom let do Katowic, kde řešíme problém, jak nocovat na letišti a případně jestli se podívat do Osvětimi, protože normální autobus jede tak, že nestihneme poslední (první) vlak do ČR. Naštěstí poláci jsou podnikaví chlapíci a tak nás za nějakých 7 euro na osobu přepraví docela komfortním Transitem. V Katowicích kupujeme rezervačku, ještě jdeme něco sníst do místního McDonald's. Po půlnoci přijíždí rychlík. V Přerově se přesouváme do nevytopeného osobáku, ve kterém jsou nějací bezdomovci, naštěstí nakonec nacházíme i prázdný vagón, tak v něm rozděláváme spacáky a dospáváme. Potom ještě jeden přestup ve Vyškově a nad ránem už jsme zpátky v Brně.

ráno, výhled z našeho přístřešku
pohled na náš přístřešek
břízy u jezera
kytičky
jedno z mnoha jedinečných zákoutí jezera
pokroucený strom u jezera
i u jezera roste spousta hub
jezero se v jedné zákrutě mění v močál
opouštíme jezero a zanořujeme se do lesa
míříme k moři
tahle voda už je moře a na moři je spousta ostrůvků a většina Švédů touží po tom, vlastnit svůj ostrůvek
fotíme se i u moře
most z pevniny na ostrov
pobřeží


úvod

reklama